Fakulta filozofická; Katedra filozofie

Kniha se soutřeďuje na Richarda Rortyho a otázku jazykového idealismu. Rortyho dílo je vyloženo v kontextu třech dalších autorů, o něž se Rorty při své argumentaci opírá, tj. W.V.O. Quine, Wilfrid Sellars a Donald Davidson. Po analýze Rortyho vazeb na osatní tři filosofy, rozebírám každého ze zmíněných čtýř autorů vzhledem k tomu, které jazykově-idealistické prvky lze u něj vystopovat a jak ho můžeme hájit proti obvinění z jazykového idealismu. Předkládám tezi, že obvinění z jazykového idealismu je smysluplné jedině na základě určitého obrazu našeho vztahu ke světu, který předpokládá konfrontaci mysli nebo jazyka se zbtykem světa. Na konci se přikloním k názoru, že alespoň Davidson a Rorty zastávají jiný obraz našeho vztahu ke světu, a to obraz takový, že otázka jazykového idealismu by neměla ani vyvstat.