Fakulta filozofická; Katedra filozofie

Francouzská epistemologie v současnosti patří mezi nejvlivnější filosofické tradice. Kniha mapuje kontext jejího zformování na přelomu 19. a 20. století a představuje hlavní témata a nejvýznamnější představitele až do druhé světové války. Důraz je kladen na roli filosofie kontingence Émila Boutrouxe, která na pozadí kontrastu mezi pozitivismem a spiritualismem připravila myšlenkové prostředí, v němž se rodily významné epistemologické koncepce, jimž jsou věnovány samostatné kapitoly. Na Boutrouxovu filosofii navazuje jak konvencionalismus (zejména Henri Poincaré a Pierre Duhem), tak i kritický idealismus Léona Brunschvicga. U těchto autorů jsou představeny hlavní myšlenky a základní epistemologické problémy, jimiž se zabývali. Totéž platí i o filosofii identity Émila Meyersona. Společným tématem je vztah epistemologie k dějinám vědy, jejich interpretace a nezřídka také analýza jejich psychologických předpokladů. Otázek (dis)kontinutity a (ne)proměnlivosti lidské mysli se týkají kapitoly o Lucienu Lévy-Bruhlovi, Hél?ne Metzgerové i kratší kapitoly věnované pokračovatelům této tradice, Bachelardovi, Koyrému a Piagetovi. Francouzská epistemologie zde navzdory některým jednotícím prvkům není prezentovaná jako jednotné hnutí nebo filosofická škola, ale jako jako významná kapitola v dějinách filosofie 20. století.