Transhumanismus jako cesta k nadčlověku

Umělá inteligence jako vědní obor si již ve svých počátcích kladla za cíl vytvořit umělý organismus, který by dosahoval stejných kvalit jako jsou ty lidské, či tyto kvality dokonce překonal. Tato ambiciózní a pro mnohé nebezpečná idea se ale ukázala být v jejím realizováním značně složitá a obor umělé inteligence se tak rozpadl do mnoha oborů a podoborů, které neřeší UI v celé její komplexnosti.
Existuje mnoho důvodů, proč se doposud nepodařilo takový umělý inteligentní organismus vytvořit. Pokud pomineme složitost systému z hlediska technické stránky, největší problém zde představuje duplikování vědomí, jelikož vědomí a všechny procesy, které k němu neodmyslitelně patří, se ukázaly být hlavním kritériem pro to, abychom něco mohli nazvat inteligentním.
Se zvyšující se náročností úkolů, které dokáže umělá inteligence zastávat, se logicky zvedl i počet hlasů, které upozorňují na nebezpečí, které takto vyvinutý systém může představovat. Toto nebezpečí je často dáváno do kontextu s Moorovým zákonem a výsledkem tohoto spojení je předpoklad něčeho, čemu říkáme technologická singularita. Může se zdát, že tedy existují pouze dvě cesty, kterými se může umělá inteligence vydat. Buď nikdy nedosáhne stejných kvalit, jako jsou ty lidské, anebo je překoná, což povede k zániku lidské civilizace. Někde mezi těmito dvěma stanovisky se nachází filosofické hnutí zvané transhumanismus.
Jednou se základní tezí transhumanismu je tvrzení, že lidský druh je ve své současné podobě pouze ranou fází vývojového stupně člověka a nepředstavuje tak jeho konečný stav. Naše lidská přirozenost může být s pomocí moderní technologie a aplikovaných věd vylepšena stejně tak jako naše kognitivní schopnosti. Transhumanismus tedy představuje pomyslný prostřední článek mezi člověkem a postčlověkem – přerod v nový druh, který se evolucí přetvořil s pomocí moderních technologií do nadřazenější bytosti. Ač se tato skutečnost může jevit jako pouhá science fiction, jisté filosofické paralely můžeme nacházet u různých autorů, a to už na počátku 14. století. Ovšem autorem, který z této řady nejvíce vyčnívá, je Friedrich Nietzsche a jeho teorie o nadčlověku, která se vymezuje podobným způsobem jako transhumanistická a posthumanistická představa o člověku.