Krasis v kontextu stoické přírodní filosofie

Přednáška se zaměří na stoickou teorii míšení, zejména na směs typu krasis, v níž má podle stoiků docházet k naprostému spojení dvou těles takovým způsobem, že obě zaujímají tentýž prostor, ale zároveň si ponechávají své kvality a mohou být od sebe znovu oddělena. Z pohledu konkurenčních filosofických škol helénistického období i některých moderních badatelů je teorie krasis nemožná či přímo absurdní – stoici z ní však učinili klíčový prvek své přírodní filosofie.

Cílem přednášky je poukázat na významnou roli koncepce krasis ve stoickém vnímání světa a prozkoumat, jak dobře do tohoto rámce zapadá. Proto bude nejprve věnována pozornost souvisejícím aspektům stoické filosofie, jako je pojetí existence, koncepce pneumatu, archai apod. Následně bude představena samotná teorie míšení a nabídnuta taková interpretace, která umožňuje směs typu krasis chápat jako smysluplnou součást stoické přírodní filosofie.