Plzeňský rodák Jaroslav Hrdina a jeho význam pro formování bioniky a kybernetiky

Současná implementace principů kybernetiky a bioniky představuje zásadní pokrok ve vývoji technologií vedoucích k propojování biologických a technologických systémů s cílem rozšířit lidské schopnosti a možnosti. Bionika a kybernetika jako vědní disciplíny mají svoji oficiální, ale také neoficiální, skrytou historii. Na jejím pomezí stojí Jaroslav Hrdina, polozapomenutý plzeňský rodák a významný ukrajinský vědec, který přispěl k formování a rozvoji technických věd nejen na Ukrajině. Zásadní jsou především jeho texty, v nichž teoretizuje analogii mezi lidskými či zvířecími končetinami a pohyblivými částmi strojů. Tyto myšlenky nejsou samozřejmě bez kontextu a mají své filosofické a historické souvislosti. Záměrem přednášky je upozornit na Hrdinův vědecký a filosofický odkaz – připomene jeho původ, důvody emigrace jeho rodiny do carského Ruska, roli při zakládání polytechniky v dnešním Ukrajinském Dnipru a především jeho přínos k formování kybernetiky a bioniky jako vědních disciplín.

Tomáš Kobes je sociální antropolog. V letech 2007 – 2022 působil na Katedře sociologie, FF ZČU v Plzni. Ve svých výzkumech se zaměřuje na příbuzenství východoslovenského venkova, zavádění základní infrastruktury do areálů romských osad či formování kolektivní paměti ve vztahu k materiálním objektům a infrastruktuře. V letech 2022-2024 byl spoluřešitelem projektu podpořeného GAČR soustředícího se na formování lidskosti a nelidskosti v kontextu ohniskových obrazů. Teoreticky a metodologicky se pohybuje v oblastech nových příbuzenských studií, kritické diskurzivní analýzy, teorie aktérů-sítí, posthumanizmu a ontologického obratu v sociální vědě. V současné době působí jako projektový manažer Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje.