1. Úvod
  2. Publikace
  3. Herbert Marcuse. Příslib štěstí

Herbert Marcuse. Příslib štěstí

Název v angličtině

Herbert Marcuse. The Promise of Happiness

Autor publikace

PROFANT, Martin

Rok vydání

2017

Vydavatelství

Epocha

Typ

Překlady

ISBN

978-80-7557-102-1

Počet stránek

376

Klíčová slova

Herbert Marcuse

Citace

PROFANT, M. Herbert Marcuse. Příslib štěstí.
Praha : Epocha, 2017. ISBN: 978-80-7557-102-1.

Anotace

Kniha obsahuje pět kratších textů a představuje průřez rozhodujícími vývojovými etapami díla vynikajícího představitele Frankfurtské školy. Nejstarší text Nové prameny k založení historického materialismu (1932), věnovaný prvnímu vydání Ekonomicko-filosofickým rukopisům z roku 1844 z Marxovy pozůstalosti, představuje závěr a zároveň opuštění krátkého intenzivního období (1928–1932), ve kterém se mladý Marcuse pokoušel přivlastnit pro marxismus pochází z roku 1932 a představuje zároveň krátké intenzivní období, ve kterém usiloval, aby pro marxismus přivlastnil to, co tehdy považoval za nejzazší výkon „buržoazní filosofie“, která „ruší zevnitř sama sebe a vytváří si volnou cestu k nové ‘konkrétní´ vědě“, tedy Heideggerovy existenciální filosofie a Husserlovy fenomenologie. Následující texty Boj proti liberalismu v totalitním pojetí státu (1934) a Filosofie a kritická teorie (1937) náleží k dnes již klasickým textům Frankfurtské školy z období (1932-1941). Přednáška o represivní toleranci (1965) patří k nejslavnějším textům politické filosofie dvacátého století, ohlašuje Marcuseho stanovisko, díky kterému se stal oslavovanou a inspirující osobností studentského hnutí a nové levice; ocitl se tak v roli, kterou přijímal se vstřícným pochopením pro revoltující, ale také s rozpačitě přátelským zdůrazňováním odstupu, který jeho filosofii dělí od nové levice. Krátká předmluva k vydání Marxova Osmnáctého brumaire ze stejného roku (1965) byla zařazena jak pro dokreslení nostalgicky smířeného vztahu k marxovské inspiraci, tak jako ukázka mistrného stylu. Výběr ponechává stranou texty, ve kterých Marcuse svébytným způsobem pro potřeby své politické a filosofické teorie transformuje Freudovu psychoanalýzu. Český čtenář má možnost se s touto stránkou Marcusova díla seznámit v překladu Psychoanalýzy a politiky (1968, český překlad 1970) a lze doufat, že v dohledné době vyjde i překlad Erotu a civilizace, který pořídil Lubomír Sochor na konci šedesátých let.
Skip to content