Neklasická interpretace aristotelské logiky a teorie predikace

Obecně se předpokládá, že Aristotelés je zakladatelem logiky jako samostatné vědecké disciplíny. Jako takový je proto pokládán za předchůdce moderní klasické logiky. Aristotelská logika tak často chápána jako klasická a jako pouhý fragment kanonické moderní extenzionální logiky, jmenovitě predikátové logiky prvního řádu. Sémantika pro aristotelskou logiku se kromě toho bere jako množinově teoretická, reprezentovaná většinou Vennovými diagramy. Pokud nicméně analyzujeme Aristotelovy logické spisy, pak se zdá, že původní Aristotelova logika nesplňuje první princip klasické logiky, tj. princip extenzionality. Tento fakt se stane mnohem zřejmější, když dále prozkoumáme středověké netradiční interpretace Aristotelovy teorie predikace. Opřeni o tato pozorování ukážeme, že původní Aristotelova logika nebyla klasická, nemůže být adekvátně interpretovaná v rámci logiky prvního řádu a její sémantika není množinově teoretická. Poté navrhneme novou interpretaci Aristotelovy původní logiky jako sortální logiky.