Jaké je Vaše zaměstnání a pracovní pozice?
Pracuji v Národním ústavu duševního zdraví, kde působím jako seniorní výzkumník v Centru pokročilých studií mozku a vědomí. Současně mám výzkumnou pozici na Ústavu informatiky Akademie věd a nově se věnuji i literární tvorbě — právě mi vyšla první kniha.
Popište Vaši běžnou pracovní náplň:
Můj pracovní den se většinou točí kolem psaní odborných textů, přípravy a analýzy experimentů pomocí magnetické rezonance nebo EEG. V poslední době se věnuji i longitudinálním studiím.
Moje specializace leží na pomezí empirického výzkumu a neurofilosofie — konkrétně se zabývám vědomím a vědomými procesy, zejména ve vztahu k nevědomému zpracování informací. Dlouhodobě mě zajímá, jak funguje endogenní mozková aktivita, jak mozek vytváří vnímání reality a jakou roli v tom hrají prediktivní mechanismy.
V posledních letech se ale těžiště mé práce přesunulo k výzkumu kognitivního válčení, psychologických operací a šíření dezinformací. Zajímá mě, jak tyto vlivy formují naše vnímání světa a jak přispívají k tzv. morálnímu extremismu.
Co považujete za své pracovní úspěchy?
Za největší úspěchy považuji své odborné články o vědomí a lidské zkušenosti — a samozřejmě i svou první knihu Černá bouře, na které jsem pracoval několik let.
Co ze svého studia jste dokázal zúročit ve Vašem zaměstnání?
Určitě schopnost srozumitelně přednášet a kreativně psát — jak odborné texty, tak beletrii. Studium vědomí, filosofie mysli a filosofie vědy mi poskytlo nejen pevný základ, na kterém dnes stavím jak ve vědě, tak při psaní knih, ale také kognitivní flexibilitu.
Řekl byste, že Vám Vaše studium (konkrétně na Katedře filozofie) pomohlo k dosažení této práce?
Rozhodně ano. Zvlášť v době, kdy se začala z filosofie mysli vyčleňovat neurofilosofie a filosofie neurovědy. Právě na tuhle vývojovou vlnu jsem tehdy naskočil a ovlivnila celé moje další směřování.
Jste ve své práci spokojen?
Ano, velmi. Ať už jde o vědeckou práci, nebo o psaní knih, obě oblasti mě naplňují a vzájemně se doplňují.