Bc. Alexandra Hrdinová

Absolventka bakalářského oboru Filozofie, studium zakončila bakalářskou prací na téma „Objevení Nového světa a proměny renesanční filosofie a vědy“ v roce 2016.

Jaké je Vaše zaměstnání a pracovní pozice?

Pracuji jako redaktorka pro dvě televize. Na poloviční úvazek v celoplošné Regionálnítelevizi.cz jako šéfredaktor pořadu Na větvi a jako externí redaktor pro ČT24.

Popište Vaši běžnou pracovní náplň.

Můj běžný den je velice pestrý a každý je jedinečný. Vždy jsem věděla, že bych nemohla sedět v kanceláři a má práce mi poskytuje právě ten rozmanitý a akční život, po kterém jsem toužila. Jednak sama vymýšlím témata, která budeme s týmem zpracovávat, oslovuji respondenty, píšu scénáře k reportážím, komunikuji s klienty a především jsem v terénu a natáčím. Každý den s někým jiným, každý den v jiném městě. Jednou to je politik, podruhé herec a potřetí církevní hodnostář. Úžasné je pro mě to, že se díky práci setkávám s velkým množstvím různých lidí. Třeba nedávno jsme zpracovávali reportáž o bezdomovectví v Praze a při té příležitosti jsem poznala pána, který žil na ulici mnoho let a dlouze si s ním na toto téma povídala. Někteří lidé vás inspirují, životní příběhy jiných lidí vás často donutí k zamyšlení nad naší společností.

Co považujete za své pracovní úspěchy?

Nevím, jestli mám za sebou nějaké úspěchy, jen už dnes vím, že tahle práce s sebou přínáší obrovskou zodpovědnost. Vím, že mám velké štěstí, když mohu natáčet reportáže, které sleduje množství diváků a já mohu těm divákům ukazovat svět i z té lepší stránky. Nejsem totiž zastáncem současnho způsobu infotainmentu, který je preferován na mnoha velkých televizích a víceméně jen straší lidi a manipuluje s nimi. Snažím se dělat svou práci jinak a jsem moc vděčná za svobodu, kterou v práci mám.

Co ze svého studia jste dokázala zúročit ve Vašem zaměstnání? Řekla byste, že Vám Vaše studium (konkrétně na Katedře filozofie) pomohlo k dosažení této práce?

Víte, na začátek bych ráda řekla, že mě někdy docela mrzí současný postoj kraje i radnice, který proklamuje, jak je technické vzdělávání podstatné a že my, studenti humanitních oborů, jsme, když to trochu přeženu, pro společnost zbyteční. Myslím, že doba, kdy naši rodiče žili v totalitě není tak vzdálenou minulostí, přesto na ní, vzhledem k výsledku posledních voleb, asi mnoho lidí zapomnělo. A zapomněli i na to, že právě v době okupace byli jedinci, kteří studovali filozofii (nemyslím tu marxistickou), velice douležitou součástí společnosti. Tito lidé totiž dokázali nastavit zrcadlo vládnoucí garnituře, nebáli se vyjádřit svůj názor a dokázali vidět trhliny tam, kde zbytek společnosti viděl jen hladkou linii. Mě studium filozofie otevřelo oči, naučilo mě kriticky pracovat s textem a kriticky přemýšlet o světě okolo nás. Pravděpodobně bych se sama od sebe nikdy nedostala ke čtení Nietzscheho, nebo Machiavelliho. Své vzdělání, které jsem získala na Katedře filozofie, zúročuji v práci každý den. Když bych touto školou neprošla, troufnu si říct, že bych dnes svoje reportáže koncipovala docela jinak, mnohem povrchněji.

Jste ve své práci spokojená?

Ve své práci jsem vážně moc spokojená a přála bych každému, aby dělal to, co ho baví. Nedovedu si představit, že by mě nějaká práce bavila víc. I když, živit se třeba jako profesionální surfařka, by asi taky bylo super. Obávám se ale, že už v to v tomhle životě nezvládnu.