Přejít k obsahu

Výzkumné zaměření

Ve vědecké činnosti se Katedra filozofie FF ZČU zaměřuje především na analytickou filozofii, filozofii výchovy a na dějiny a filozofii vědy a techniky. Tuto hlavní specializaci doplňují další oblasti, například filozofie náboženství a religionistika, estetika nebo etika. Více informací najdete u profilů jednotlivých vědeckých a akademických pracovníků:

 

Mgr. Daniela Blahutková, Ph.D.

Daniela Blahutková vystudovala estetiku a germanistiku na Masarykově univerzitě v Brně. V rámci doktorského studia analyzovala dílo rakouského spisovatele Josepha Rotha. Absolvovala studijní pobyty na univerzitách ve Vídni, Řezně a Freiburku. Na Katedře filozofie ZČU působí od r. 2007 – vede semináře estetiky pro studenty oboru humanistika, volitelné kurzy se vztahem k literární estetice (pro obory Hum a EKS) a uvádí studenty katedry do práce s německojazyčným textem. Estetiku a teorii umění přednáší také na Fakultě umění a designu L. Sutnara. Od r. 2010 se podílí se na výzkumu problematiky umění v myšlení Jana Patočky. Vedle univerzitní práce se věnuje překladatelství.

 

PhDr. Jana Černá, Ph.D.

Oblast vědeckovýzkumné činnosti: renesanční a raně novověká věda a filosofie; kulturní dějiny raného novověku; španělská věda a filosofie (16.-17. století); objevení Ameriky a proměny evropského vědění; věda v raně novověkých českých zemích a iberoamerický svět.

Dílčí témata: historia naturalis, přírodní filosofie, vizualizace přírody v raně novověké vědě a umění, empirie v raně novověké vědě (historia naturalis, medicína, kosmografie), systematizace vědění v raném novověku, vědecká komunikace, vědecký humanismus, magia naturalis, renesanční filosofická antropologie, „černá legenda“ a její ozvuky ve střední Evropě.

Další odborné zaměření: španělské filosofické myšlení 19. a 20. století; postmoderní filosofie.

 

prof. PhDr. Jarmila Doubravová, CSc.

Vystudovala estetiku a muzikologii na Karlově univerzitě. Pracovala v několika ústavech České (dříve Československé) akademie věd. Po roce 1990 se začala věnovat pedagogice a to na univerzitách v Praze, Pardubicích a Plzni, kde vede oddělení pro estetiku Filozofické fakulty ZČU. Od 70. let se věnuje sémiotice jako autorka mnoha studií a několika knih, pedagožka organizátorka, editorka, i vedoucí výzkumného týmu (účastnila se práce v mezinárodním projektu Musical Significance a vedla v 90. letech mezinárodní skupinový grant Sorosovy nadace, zaměřený na sémiotiku umění). Po r. 1990 se účastnila řady konferencí a kongresů v této oblasti, a to v Evropě i Americe. Je členkou několika odborných společnosti, vč. mezinárodních.

Specializace: sémiotika obecná, dějiny sémiotiky, zvl. české, sémiotika hudby; experimentální estetika hudby.

 

PhDr. Lada Hanzelínová

Vystudovala Mezinárodní obchod (1994) na VŠE v Praze a Teorii a filozofii komunikace (2006) na ZČU v Plzni, rigorózní zkoušku složila v roce 2013 na téma Otto Neurath: ISOTYPE. V letech 1991 – 2009 pracovala v soukromé sféře se zaměřením na obchod, personální a účetní poradenství.

Podstatou jejího odborného zájmu je jak se věci či lidé jeví. Praktickými realizacemi jsou výuka předmětů s  komunikačními dovednostmi (Kultura společenské komunikace a Komunikační praxe). Na teoretické bázi je hlavním předmětem výzkumu speciální část vizuální komunikace – informační grafika, hlavní odborností speciální mezinárodní pomocný jazyk ISOTYPE.

I v univerzitním prostředí využívá své ekonomické znalosti na pozicích finančního a projektového manažera, od roku 2014 je předsedkyní Rozpočtové komise AS ZČU.

 

Mgr. Petra Hečková, Ph.D.

Vystudovala teorii a dějiny výtvarných umění na Katedře dějin umění, Univerzitě Palackého v Olomouci. Specializuje se na teorii a historiografii výtvarného umění a architektury se zřetelem k aktuálním otázkám vývoje oboru v 19. a na počátku 20. století (vzájemné vymezování se dějin umění vůči estetice a klasické archeologii, Vídeňská škola dějin umění). Tématu se týkala také její disertační práce věnovaná uměleckému historikovi Vojtěchu Birnbaumovi a jeho stanovisku ve vědecké polemice „Orient-oder-Rom“ (práce obhájena 2009, školitel: prof. PhDr. Ivo Hlobil, CSc.).

Druhou oblastí její odborné specializace je historiografie antického umění včetně souvisejících aspektů, jako je vývoj archeologického poznání antické kultury, proměny vztahu k antickým artefaktům a vývoj uměleckých sbírek antiky, stejně jako otázky šíření formálních prototypů a vzorů all´antica v novověku). Nikoli náhodou je v tomto případě společným jmenovatelem zájem o město Řím, jeho historickou kulturu i frenetickou současnost, jenž přerůstá z roviny odborné do roviny osobní (a samozřejmě také naopak).

                          

PhDr. Martina Kastnerová, Ph.D.

Na Katedře filozofie FF ZČU v Plzni působí od roku 2006, zde rovněž v roce 2010 absolvovala doktorské studium s disertací Formování literární vědy na materiálu renesanční literatury: hledání adekvátního interpretačního přístupu pod vedením prof. PhDr. Jarmily Doubravové, CSc. V současnosti zde mj. přednáší v kurzu Hermeneutika a teorie interpretace či Úvod do filozofie. Od roku 2012 je členkou Výzkumného centra pro teorii a dějiny vědy (Research Center for Theory and History of Science).

V odborné práci se soustředí na současné teorie interpretace se zaměřením na angloamerickou oblast a analýzu renesančních textů (kritická reflexe tzv. nového historismu, prolínání diskurzu fikce a historie, problém fikce a skutečnosti v teorii interpretace aj.). V této oblasti publikovala monografii Shakespeare a teorie interpretace a několik studií (Svět literatury, Filosofie dnes aj.). V aktuálním výzkumu se věnuje analýze stěžejních témat alžbětinské poetiky se zaměřením na soudobou reflexi antického mimetického konceptu a vyrovnání se s antickými a kontinentálními vzory (dílčí studie např. v American and British Studies Annual). Řešila projekty Problém interpretace v současné literární teorii a filosofii, Fikce a historie: problém interpretace, Problematické aspekty studia dějin a kultury – příspěvek nového historismu či Mimesis a imitatio v alžbětinské poetice v kontextu renesanční reflexe antického a kontinentálního vědění.

 

PhDr. Radim Kočandrle, Ph.D.

Radim Kočandrle absolvoval magisterské studium filosofie na FF UP v Olomouci a doktorské studium v oboru Filosofie a dějiny přírodních věd na PřF UK v Praze. Dlouhodobě se zabývá především tématy z oblasti antické filosofie. Jeho odborný zájem se přitom soustředí zejména na předsokratiky, zvláště pak na myslitele tzv. „iónské větve filosofie“. Právě vnímavost archaické doby shledává stále velmi inspirativní. Největší pozornost dosud věnoval Anaximandrovi z Mílétu, o jehož myšlení publikoval řadu prací. Z jeho knižních publikací lze zmínit: Fysis iónských myslitelů, Pavel Mervart 2008, Anaximandros z Mílétu, Pavel Mervart 2010, Apeiron Anaximandra z Mílétu, ZČU/Nakladatelství Epocha 2011.

 

Mgr. Miloš Kratochvíl, Ph.D.

Zabývá se etikou a epistemologií. V oblasti epistemologie se zaměřuje především na epistemologii francouzskou, zejména pak na období od poloviny 19. do poloviny 20. století (tj. zhruba mezi Comtem a Bachelardem). Zde si všímá vztahu mezi chápáním lidského myšlení, pojetím dějin vědy a rolí filosofie v dobovém politickém kontextu. V oblasti etiky se zabývá především jejími dějinami, v nichž se odráží chápání člověka na pozadí výkladu vnějšího světa.

 

Mgr. Petr Pavlas

Vystudoval Humanistiku (Bc.) a Analytickou filozofii a filozofii vědy (Mgr.) na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni. V současnosti je tamtéž pracovníkem projektu Výzkumné centrum pro teorii a dějiny vědy a prezenčním doktorandem oboru Teorie a dějiny vědy a techniky. Téma jeho disertační práce „Metafora ‚knihy přírody‘ a ‚čitelnosti světa‘ v dějinách vědy“ (školitel: PhDr. Daniel Špelda, Ph.D.) vykrystalizovalo po třech letech studia v ideu disertační práce s pracovním názvem „Tres libri Dei: Komenského místo v dějinách knižní metaforiky“.

Jeho badatelská činnost je orientována na historiografii pozdně renesanční a raně novověké vědy, filosofie a teologie, zvláště pak na myšlení J. A. Komenského. Vedle toho se specializuje na dějiny knižní metaforiky (topos „knihy přírody“, „jazyka přírody“, „knihy nebes“, „knihy mysli“, „knihy života“ apod.). Jeho koníčkem je vztah vědy a náboženství v současném filosofickém myšlení.

 

Mgr. Michal Polák, Ph.D.

Mgr. Michal Polák, Ph.D. se zabývá filozofií mysli, současnými filosofickými a empirickými teoriemi vědomí, kognitivní vědou a epistemologií. Ve výzkumu mysli zdůrazňuje neeliminovatelnost subjektivní zkušenosti, perspektivu první osoby a nutnost pracovat s poznatky empirických věd, zejména neurovědy a kognitivní psychologie. Preferuje určitou formu epifenomenalismu.

Působí jako odborný asistent a vědecko-výzkumný pracovník na Západočeské univerzitě v Plzni na Katedře filozofie. Je členem výzkumného centra pro studium teorie a dějin vědy a techniky. Absolvoval odborné stáže na Central European University v Budapešti. Publikoval řadu odborných statí na témata subjektivity, intencionality, jáství, emocí a smyslových dat. V roce 2013 mu vyšla kniha Filosofie mysli v nakladatelství Triton a ZČU. Aktuálně připravuje k vydání knihu o Freudově empirické teorii mysli. Rád sportuje, má rád horské túry, snowboard a běh na dlouhé tratě. K jeho koníčkům patří pěstování bonsají.

 

Mgr. Radek Schuster, Ph.D.

Odborné zaměření: dějiny analytické filosofie, teorie významu a filosofie jazyka, formální sémantika, Wittgenstein, filosofie vědy, umělá inteligence, logická analýza přirozeného jazyka, pojmové mapování a textové ontologie.

 

PhDr. Miloš Ševčík, Ph.D.

Narozen v r. 1973 v Roudnici nad Labem. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze absolvoval studium oborů estetika a filosofie (1998 Mgr.) a později také postgraduální studium oboru estetika (2003 Ph.D., 2004 PhDr). Od roku 1999 je zaměstnán na Katedře estetiky FF UK jako asistent a od roku 2004 pracuje na této jako odborný asistent. Na Katedře filozofie FF Západočeské univerzity v Plzni působí jako odborný asistent od roku 2004. Absolvoval zahraniční pobyty na Universität des Saarlandes (2000) a na Universidade de Coimbra (2001). Zabývá se převážně francouzskou a českou estetikou 20. století, zaměřuje se zejména na problematiku časovosti estetické události a jejího smyslového charakteru. Publikoval řadu studií v časopisech a sbornících doma i v zahraničí. Je autorem či spoluautorem překladů odborných pojednání z francouzštiny a angličtiny. Je také autorem následujících monografií: Umění jako odkaz na realitu času (v myšlení Henriho Bergsona a Emmanuela Lévinase), Praha, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta 2005; Bergsonova koncepce komické představivosti a smíchu, Praha, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta 2008; Aisthesis. Problém estetické události v myšlení E. Levinase, J.-F. Loytarda a G. Deleuze a F. Guattariho, Červený Kostelec, Pavel Mervart, 2013; Umění jako vyjádření smyslu. Filozofie umění Jana Patočka, Červený Kostelec, Pavel Mervart, 2013 (v tisku).

 

PhDr. Daniel Špelda, Ph.D.

Ve své vědecké práci se zabývá především myšlením raného novověku, dějinami astronomie a metodologií historiografie vědy. Při promýšlení intelektuálních dějin raného novověku Špelda vychází zejména z díla německého filosofa Hanse Blumenberga, které se pokouší dále rozvíjet. Podobně jako Blumenberg si uvědomuje, že v novověku věda a filosofie do značné míry splývaly (v podobě naturalis philosophia), a proto nelze nikdy pochopit novověkou filosofii, aniž bychom současně zkoumali novověkou vědu, a vice versa. Současně Špelda, stejně jako Blumenberg, trvá na tom, že povahu novověké vědy nemůžeme vyčerpat několika paušalizujícími tezemi, jak činí s oblibou fenomenologická tradice. Zaměřuje se tedy ve svém výzkumu především na filosofické předpoklady, okolnosti a důsledky rozvoje novověké vědy. Konkrétně to znamená, že se věnuje vybraným kategoriím raně novověké filosofie a vědy, které umožňují vysvětlit původ raného novověku jako autonomní a originální epochy v dějinách evropské kultury. Takovými kategoriemi jsou například pokrok, zvědavost, postavení člověka v kosmu, nekonečno, mimozemský život a nezávislost vědeckého poznání na Bohu. Pramenný základ pro zkoumání těchto kategorií čerpá Špelda především z dějin astronomie, což je pochopitelné, neboť právě z astronomických objevů čerpal raný novověk přesvědčení o vlastní originalitě a nadřazenosti nad dosavadní aristotelskou tradicí. Vzhledem k nutnosti metodologického ukotvení vlastního výzkumu se Špelda příležitostně věnuje i metodologii historiografie vědy.

Patička